NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S metalovou kapelou z Kyrgyzstánu (přestože nahrávající a koncertující v Německu) se člověk rozhodně nesetkává každý den, tudíž by mu mohla v mysli vytanout určitá skepse, týkající se kvalit seskupení z – pro našince dosti exotické – střední Asie. Hned v zápětí se však sluší říci, že tyto v našem případě rozhodně nejsou na místě. DARKESTRAH bez sebemenších pochybností JSOU kvalitní kapelou a „Epos“ rozhodně JE kvalitní deskou.
Znalejší fanoušek si již jistě podle jména vydavatele dokáže utvořit obrázek o tom, jakou že muziku námi představované seskupení tvoří. Ano, je to beze všech pochybností black metal, v tomto případě spíše atmosferičtějšího a v souladu s názvem nahrávky také epičtějšího a rozmáchlejšího charakteru se všemi tradičními atributy (ať už kladnými či zápornými), které jsou pro zmíněný hudební styl symptomatické. Na ploše přibližně třiceti minut rozvíjí kapela v jedné jediné skladbě příběh o tamějším horském jezeře Issyk-Kul, které patří mezi největší na světě (příjemná to změna oproti typicky klišovitým textům), navíc bez nepěkného faktu, který obdobně pojaté nahrávky někdy trochu degraduje – totiž skutečnost, že si tvůrci občas ukousnou větší sousto než mají šanci spořádat a ke své smůle se musí zařadit mezi ty, jimž se podobně ambiciózní projekty nezdárně hroutí pod rukama. To však zcela určitě není případ DARKESTRAH – půl hodinka je tak akorát, člověk se ani nenaděje a je tu konec a co je podstatné – není zde mnoho prostoru pro nudu (s delší stopáží by to, pravda, u podobně pojatého materiálu pravděpodobně problém byl). Předchozí zmínka je navíc umocněna tím, že se „Epos“ od pomalejšího, až příliš tradičního a méně zajímavého rozjezdu postupně stává více a více interesantním, postupně graduje a v samotném finiši se dá popsat jako téměř strhující.
Fakt, že DARKESTRAH pocházejí odkud pocházejí by teoreticky mohl svádět k domněnkám, že se tato skutečnost určitým způsobem projeví na jejich tvorbě – dejme tomu zařazením určitých folklórních pasáží či užitím tradičních hudebních instrumentů, což se však děje naprosto minimálně (resp. jen místy je užito nástroje emir-komuz, v češtině známého jako brumle). To už se spíš dočkáme vkusných pasáží, kde hraje prim cello, což jinak spíše standardnější (nezaměňovat za nezajímavou) atmoblackovou nahrávku částečně ozvláštňuje.
Pakliže máte chuť na příjemnou, atmosferickou, majestátní blackmetalovou desku, mohl by být „Epos“ utajeným tipem pro vás (přestože v UG BM kruzích se kapela těší značné popularitě prakticky již od vydání debutu „Sary Oy“). Pro fanoušky žánru určitě doporučený poslech.
Pakliže máte chuť na příjemnou, atmosferickou, majestátní blackmetalovou nahrávku, mohl by být „Epos“ utajeným tipem pro vás. Pro fanoušky žánru určitě doporučený poslech.
7 / 10
Asbath
- bicí, perkuse
Kriegtalith
- vokály, temir-komuz
Anti
- kytary, baskytara
Sharthar
- klávesy, cello
1. Epos
Epos (2007)
Embrace Of Memory (2005)
The Way To Paganism (EP) (2005)
Sary Oy (2004)
Through The Ashes Of The Shamanic Flames (demo) (2000)
Pagan Black Art (demo) (1999)
Další zaznamenání hodnou nahrávkou se nám připomínají kyrgyžští DARKESTRAH. Rozlehlé stepi a nádherné hory jsou věčnou inspirační studnicí. Album nepostrádá hlavu i patu, slušný zvuk, správnou pagan atmosféru a příjemné náznaky etnické hudby, ač já osobně bych jich klidně uvítal i více. Deska ohraničená šuměním mohutných vln horského jezera Issyk-Kul přesně zapadá do mých představ slušně provedeného epického black metalu.
bez debaty
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.